Bohužel do 1. 2. 2021 je naše zařízení umístěno do karanténního režimu. Z tohoto důvodu nejsou dovoleny v našem zařízení žádné návštěvy. Zařízení děti nemůže propouštět ani přijímat. Rodiče dětí žádáme o využití kontaktu dětí on-line. Předem děkujeme. 

Hanka Kupková, ředitelka Klokánku, tel: 724 66 77 66

 

Příběh z Klokánku LUCINKA

Holčička, kterou jsme si jeli vyzvednout z dětského oddělení naší nemocnice nevypadala vůbec zdravě. Ve svých čtyřech letech vážila necelých devět kilogramů a na svůj věk byla i velmi malá. Bledé propadlé tváře a modré kruhy pod očima. Nevěděli jsme o ní zhola nic. Jen to, že ji maminka zanechala na chodbě nemocnice a utekla. Teta v Klokánku ji vzala do náruče a pochovala. Lucinka spokojeně usnula, přestože bylo dopoledne a tetu nikdy před tím neviděla. V klokánku se jí od první chvíle líbilo. Nejoblíbenějším se jí stal velký plyšový pes, kterého sotva unesla. Musel s ní spinkat v postýlce a také jíst u stolu. "Tohle pejskovi chutná," řekla vždycky a dělila se s ním o každé sousto. Jen podivný bolák, se kterým přišla už z nemocnice, se stále nehojil. Teta proto vzala Lucinku k naší dětské lékařce, která ji důkladně prohlédla. "Lucinko, co se ti stalo? Skoro bych řekla, že tě kouslo nějaké zvíře," vyptávala se vlídně lékařka a hladila při tom Lucinku po hlavě. Lucinka se zamyslela, ukázala si na nohu a řekla: "To je bebí. Udělal mi ho pejsek!" Teta myslela, že Lucinka mluví o svém novém plyšovém kamarádovi, ale ona jen zavrtěla hlavou: "Ne tenhle hodný pejsek, ale ten zlý, co s námi bydlel v garáži!" "V garáži?" divila se lékařka i teta. Lucinka si ale vedla svoji. V garáži prý bylo hodně těch malých pejsků. Nakonec se vše vysvětlilo. Naši Lucinku pokousala krysa! Uběhlo pár týdnů a z Lucinky se stala krásná holčička. Vyrostla o několik centimetrů a nabrala na váze. Zranění způsobené krysou se jí zahojilo, a její maminka? O té jsme se dozvěděli, že svoji dceru zanechala v nemocnici ze zoufalství, aby ji uchránila. Stala se totiž obětí gangu obchodujícího se ženami. Na cestě do ciziny přespávali na nejrůznějších místech a jedinou záchranou byl útěk. Pro svoji dceru si představovala lepší budoucnost a tak ji zanechala tam, kde se o ni dokázali postarat. V nemocnici. Lucinka u nás v Klokánku měla zůstat půl roku, ale těsně před jejím odchodem do dětského domova se na ni usmálo velké štěstí. Přišla ji navštívit paní, co mohla být, ale nebyla, její babičkou. "Můj syn s její maminkou kdysi chodil, ale potom se rozešli. Já ji měla moc ráda a mrzelo mě, že spolu mladí nezůstali. Přišla jsem se podívat na její dcerku," vysvětlilala nám paní a do Lucinky se okamžitě zamilovala. "Je to moje vnučka, i když není," smála se a hned o ni požádala. Stala se Lucinčinou pěstounkou a babičkou na plný úvazek. "Život se nám změnil oběma," pochvaluje si babička a dodává: "Připadala jsem si nepotřebná a opuštěná. Teď mám svoji Lucinku a je nám oběma skvěle!" Lucinka už chodí do první třídy. Skvěle prospívá a má také tu nejkrásnější školní aktovku. Přišla nám ji totiž s babičkou hrdě ukázat!