Klokánek Hostivice

Standardy SPO

ZDVOP Klokánek  Hostivice se řídí Standardy kvality SPO (sociálně právní ochrany) dle zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně.

standard 1

cíle a způsoby činnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

1 Cíle a způsoby činnosti FOD Klokánek  Hostivice

1.1  Poslání organizace

Fond ohrožených dětí je nestátní nezisková organizace na pomoc týraným, zanedbávaným, neužívaným, opuštěným nebo jinak sociálně ohroženým dětem, s působností na celém území České republiky.

Hlavní směry činnosti organizace:

• Zřizování a provoz zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek
• Vyhledávání náhradních rodin
• Provoz krizové linky pro matky, které tají těhotenství
• Osvěta
• Snaha o zlepšení legislativy i praxe na úseku ochrany dětí

1.2 Poslání FOD Klokánek  Hostivice

Klokánek  Hostivice nabízí přechodnou péči rodinného typu dětem ve věku 0 – 18 let, které z vážných důvodů nemohou zůstat ve své rodině a kterým jsme schopni zajistit uspokojení základních životních potřeb. Během pobytu je o děti pečováno do doby, dokud se nemohou vrátit zpět domů nebo do rodiny náhradní, případně do jiného zařízení dlouhodobé péče.

„Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, v zajištění zdravotních služeb a v psychologické a jiné obdobné nutné péči.“ (dle zákona SPOD)

1.3 Cíle Klokánku

1. Poskytovat přechodnou péči pro děti, co nejvíce podobnou péči rodinné.

Děti po přechodnou dobu bydlí v samostatných bytech, kde se o ně starají v týdenních intervalech tzv. tety, strýcové. Teta nebo strýc má na starost maximálně čtyři děti. O děti pečuje po všech stránkách – nakupuje, vaří, hraje si, připravuje se s nimi do školy, stará se o domácnost, dochází s nimi k lékaři, na volnočasové aktivity apod. O děti se kromě tet a strýců starají také sociální pracovníci, dále dle potřeb další odborní pracovníci (psycholog).

1. Vrátit děti zpět do původní rodiny, případně rodiny širší nebo náhradní, v krajním případě do zařízení poskytující dlouhodobou péči.

Děti jsou v Klokánku do doby, než se mohou vrátit zpět do své původní rodiny, než je vyřešena jejich rodinná situace.

Rodičům i dětem je poskytováno poradenství a nabízena spolupráce ke zlepšení jejich situace. Rodiče mohou využít dalších nabídek tzv. sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi.

Pokud se děti nemohou vrátit zpět do původní nebo širší rodiny, sociální pracovníci Klokánku spolupracují s příslušnými úřady, aby děti mohly jít do rodiny náhradní rodiny, v krajním případě do zařízení poskytující dlouhodobou péči.

1.4 Cílová skupina

Klokánek přijímá děti ve věku 0 – 18 let.

Celková kapacita zařízení je 20 míst.

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, v zajištění zdravotních služeb a v psychologické a jiné obdobné nutné péči.“ (dle zákona SPOD)

Zřizovatelem Klokánku Hostivice je Fond ohrožených dětí, což je nestátní nezisková organizace na pomoc týraným, zanedbávaným, zneužívaným, opuštěným nebo jinak sociálně ohroženým dětem, s působností na celém území České republiky.

1.5 Negativní vymezení cílové skupiny

Klokánek nemůže přijmout uživatele služby/dítě mimo vymezenou věkovou kategorii.

Klokánek nemůže přijmout potencionálního uživatele služby v případě, kdy by mělo z nějakého důvodu dojít k ohrožení řádného poskytnutí služeb dalším uživatelům služby a v případě kdy by přijetí znamenalo vážné ohrožení chodu Klokánku.

Klokánek nemůže poskytnout sociální služby osobám s těžkým tělesným postižením, s těžkým mentálním postižním, osobám trpící těžkou formou psychóz, osobám závislým na alkoholu a omamných látkách a osobám, jejichž zdravotní stav vyžaduje nepřetržitou lékařskou péči zejména z důvodu, že pro tyto případy není Klokánek technicky a personálně zajištěn.

1.6 Zásady činnosti

• dodržování práv dětí (viz Etický kodex pracovníků FOD),
• poskytování péče co nejvíce podobné péči rodinné (o max. 4 děti se střídavě po týdnu starají dvě tety - strýcové, v samostatných bytech, sourozenci nejsou rozdělováni, je-li to možné z kapacitních důvodů)
• multidisciplinární přístup (spolupráce s odborníky a jinými organizacemi)
• individuální přístup k dětem (vychází z individuálních potřeb každého dítěte)
• respektování volby dítěte (nabídka více možností řešení, dítě má vždy možnost rozhodnout se),
• podpora rozvoje samostatnosti a posilování sociálního začleňování,
• komplexnost (péče poskytovaná dítěti a jeho rodině, případně dalším zúčastněným osobám)
• poskytování základního poradenství

Formy práce

individuální – převažuje při práci s dítětem

rodinná – spočívající v kontaktu dítěte s rodinou, zvyšování kompetencí rodičů aj.

1.7 Základní metodiky a techniky

Sociální pracovnice zařízení vede dle potřeb s dětmi individuální rozhovory.

Děti mají k dispozici psychologa dle potřeb, obvykle 1x týdně.

S dětmi společně plánujeme, co se chtějí nového naučit, v čem se chtějí zlepšit apod.

Děti podporujeme ve volnočasových aktivitách v rámci města.

Účastníme se případových konferencí, které se týkají situace umístěných dětí.

Zprostředkováváme asistovaný kontakt rodičů či jiných osob s dětmi v zařízení.

1.8 Informovanost o výkonu sociálně-právní ochrany a činnosti ZDVOP

Laická a odborná veřejnost, potenciální zájemci o služby, orgány OSPOD, soudy, lékaři aj. se mohou o Klokánku dozvědět také prostřednictvím:

• webových stránek organizace FOD, , ,
• webových stránek Klokánku  Hostivice, klokanekhostivice.cz,
• letáků Klokánku, které jsou distribuovány na veřejně přístupná místa (např. OSPOD),
• telefonického rozhovoru,
• Dne otevřených dveří, popřípadě pomocí jiných akcí, které pro veřejnost Klokánek pořádá,

Informace o provozu poskytuje zařízení zájemci takovým způsobem a v takovém rozsahu, aby byly srozumitelné a zájemce se mohl rozhodnout, zda nabídky využije či nikoliv.

Informace vždy podáváme s ohledem na věk a vyspělost dítěte i osob, které s dítětem přichází, doprovází jej.

Číslo pohotovostního telefonu je 724 667 698. Je veřejně přístupné a objevuje se na všech propagačních a informačních materiálech zařízení. Pohotovostní telefon je 24 hodin k dispozici všem potřebným občanům. Pohotovostní telefon mají na starost sociální pracovnice a ředitelka zařízení.

Dokumentace k projektu:

• Střešní plášť prostoru pro setkávání: aktuální stav a návrh sanace, část 1
• Střešní plášť prostoru pro setkávání: aktuální stav a návrh sanace, část 2
• Psychologický posudek projektu
• Podpora přirozeného sociálního prostředí
• Cenová nabídka rekonstrukce střechy Klokánku v Hostivici
• Rozpočet Globus

• Úmluva o právech dítěte
• Listina základních práv a svobod
• Všeobecná deklarace lidských práv
• Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně

Další příběh z Klokanní kapsy:

„Malý Klokánek“

Jednoho krásného jarního dne jsme na večer jeli pro sotva dvouletého „Malého Klokánka“. Policie ho našla na ulici se svou maminkou, která se radostí z návratu svého „Klokánka“ zdrogovala takovým způsobem, že se ani neudržela na nohou. „Malý Klokánek“ skákal po policejní stanici jako divý, vůbec nevěděl, jak se má chovat. Nakonec jsme se dozvěděli, že „Malý Klokánek“ už stihnul procestovat se svým tátou skoro celé Polsko, protože kočovali a živili se krádežemi. Nakonec docestovali až do Čech, kde se „Klokánek „ skoro po dvou dlouhých letech setkal s maminkou. Když „Malý Klokánek“ přijel k nám do zařízení, tety se nestačily divit, co všechno „Malého Klokánka“ tatínek nenaučil. „Malý Klokánek“ neuměl sám jíst, dokonce i hrneček viděl poprvé.  Neuměl si hrát ani sám, ani s dalšími kamarády „Klokánky“, které u nás poznal. „Klokánek“ se moc bál nočníku a dokonce i vody. Malý Klokánek byl také velmi nemocný, měl problémy s dýcháním a různé další nemoci. Nejspíš celé ty dva roky, které strávil na cestách, ho tatínek nosil, protože neuměl moc chodit a stále chtěl být u tety na rukou.  Teta se ale nevzdala! Rozhodla se, že z „Malého Klokánka“, který ještě neměl šanci poznat svět, udělá „Velkého statného Klokana“, který pak všem ukáže, zač je toho loket. Tetě se po pár měsících opravdu podařilo, aby byl „Malý Klokánek“ samostatný, už chodil sám na nočník, dokonce se rád koupal. Dokázal se sám napapat a napít z hrnečku. Hrál si se svými oblíbenými hračkami, houpacím koníkem a kačerem, ale také si užíval přítomnost ostatních „Klokánků“, kterých se dříve bál. A najednou přišel dopis k tetám do kanceláře! Náš „Malý Klokánek“ byl předán do péče Dětského domova! A proč? I  v Dětském domově se  podivovali, proč takhle malý „Klokánek“ musí do Dětského domova, když tam nemá žádné vrstevníky, ale jen mnohem starší kamarády. „Malý Klokánek by se měl moc dobře u pěstounů. Bohužel, „Malý Klokánek“ svou šanci nedostal, a tak skončila jeho Klokánkovská pohádka! Moc nám chybíš „Malý Klokánku“!!!

Příběh z Klokanní kapsy:

Příběh z Klokánku LUCINKA

Holčička, kterou jsme si jeli vyzvednout z dětského oddělení naší nemocnice nevypadala vůbec zdravě. Ve svých čtyřech letech vážila necelých devět kilogramů a na svůj věk byla i velmi malá. Bledé propadlé tváře a modré kruhy pod očima. Nevěděli jsme o ní zhola nic. Jen to, že ji maminka zanechala na chodbě nemocnice a utekla. Teta v Klokánku ji vzala do náruče a pochovala. Lucinka spokojeně usnula, přestože bylo dopoledne a tetu nikdy před tím neviděla. V klokánku se jí od první chvíle líbilo. Nejoblíbenějším se jí stal velký plyšový pes, kterého sotva unesla. Musel s ní spinkat v postýlce a také jíst u stolu. "Tohle pejskovi chutná," řekla vždycky a dělila se s ním o každé sousto. Jen podivný bolák, se kterým přišla už z nemocnice, se stále nehojil. Teta proto vzala Lucinku k naší dětské lékařce, která ji důkladně prohlédla. "Lucinko, co se ti stalo? Skoro bych řekla, že tě kouslo nějaké zvíře," vyptávala se vlídně lékařka a hladila při tom Lucinku po hlavě. Lucinka se zamyslela, ukázala si na nohu a řekla: "To je bebí. Udělal mi ho pejsek!" Teta myslela, že Lucinka mluví o svém novém plyšovém kamarádovi, ale ona jen zavrtěla hlavou: "Ne tenhle hodný pejsek, ale ten zlý, co s námi bydlel v garáži!" "V garáži?" divila se lékařka i teta. Lucinka si ale vedla svoji. V garáži prý bylo hodně těch malých pejsků. Nakonec se vše vysvětlilo. Naši Lucinku pokousala krysa! Uběhlo pár týdnů a z Lucinky se stala krásná holčička. Vyrostla o několik centimetrů a nabrala na váze. Zranění způsobené krysou se jí zahojilo, a její maminka? O té jsme se dozvěděli, že svoji dceru zanechala v nemocnici ze zoufalství, aby ji uchránila. Stala se totiž obětí gangu obchodujícího se ženami. Na cestě do ciziny přespávali na nejrůznějších místech a jedinou záchranou byl útěk. Pro svoji dceru si představovala lepší budoucnost a tak ji zanechala tam, kde se o ni dokázali postarat. V nemocnici. Lucinka u nás v Klokánku měla zůstat půl roku, ale těsně před jejím odchodem do dětského domova se na ni usmálo velké štěstí. Přišla ji navštívit paní, co mohla být, ale nebyla, její babičkou. "Můj syn s její maminkou kdysi chodil, ale potom se rozešli. Já ji měla moc ráda a mrzelo mě, že spolu mladí nezůstali. Přišla jsem se podívat na její dcerku," vysvětlilala nám paní a do Lucinky se okamžitě zamilovala. "Je to moje vnučka, i když není," smála se a hned o ni požádala. Stala se Lucinčinou pěstounkou a babičkou na plný úvazek. "Život se nám změnil oběma," pochvaluje si babička a dodává: "Připadala jsem si nepotřebná a opuštěná. Teď mám svoji Lucinku a je nám oběma skvěle!" Lucinka už chodí do první třídy. Skvěle prospívá a má také tu nejkrásnější školní aktovku. Přišla nám ji totiž s babičkou hrdě ukázat!